Pelusios niger

Chov Tereky černé

Tereka černá – Pelusios niger

popsal Duméril a Bibron, v roce 1835

Popis druhu

Jedná se o větší želvu. Karapax (do 26,3 cm) je protáhlý a oválný, střechovitého tvaru, a v dospělosti v zadní části nezoubkovaný.

Obvykle na karapaxu bývá nízký středový kýl, ale u starých jedinců může být redukován na výstupek na čtvrtém a pátém vertebrálním štítku.

Nadkrční štítek chybí. Vertebrální štítky jsou širší než delší. První vpředu rozšiřující se, pátý rozšiřující se vzadu.

Zadní okrajové štítky jsou nepatrně rozšiřující se.

Má osm neurálních kůstek.

Karapax je černý až k načervenale hnědé, se světlými švy zejména po obvodu marginálních štítků (viz pohled na karapax ze shora na semiadultni samičku, kterou chová Harald Artner).

Někteří jedinci mají růstové prstence a světle zbarvené radiály na vertebrálních a pleurálních štítcích (viz pohled na karapax ze shora jednoho z mých samců).

Přední část plastronu je široká a krátká, pouze nepatrně delší nebo přibližně stejně dlouhá jako abdominální štítek.

Zadní část plastronu je poměrně úzká, obsahuje jen velmi malý vrub v zadní části, a nedovede zcela uzavřít krunýř. Také není žádné abdominal-femorální zúžení.

Plastrální vzorec je: abd > fem > intergul > hum > an > gul > pect.

Intergulární štítek je velmi typický, protože je velmi široký a nezužující se na okraji.

Jak může být viděno, abdominální štítek je velmi dlouhý. Prsní (pektorální) štítek nepřispívá (nepřiléhá) k mostu a axillární a inguinální štítky chybí.

Plastron a most jsou obvykle zcela černé s krémovými až žlutými švy. U populací za západ od řeky Niger je ve středu plastronu větší či menší žlutá skvrna.

Hlava je (pro rod netypicky) veliká, trojúhelníkovitého tvaru, s prodlouženým, špičatým čumákem s výrazně zahnutou horní čelistí.

Na bradě jsou dva vousky. Hlava je obvykle hnědočervená až žlutohnědá s četnými tmavě hnědými nebo černými červotočivými skvrnkami (vermiculita), žlutá čelist je také s tmavými červotočivými skvrnkami a brada žlutá.

Kůže na krku, končetinách a ocasu je krémově žlutá až krémově šedivá.

Tři nebo čtyři (příčné) transversní štítky jsou na přední části předních končetin.

Diploidní chromozómové číslo je 34 (Bull a Legler, 1980).

Samci mají delší, tlustší ocas než samice a jen nepatrně propadlý plastron.

Foto: Hynek Prokop

Rozšíření

Výskyt Pelusios niger je omezen na západní Afriku, kde se pás výskytu táhne od Sierra Leone a Libérie do Gabunu; viz mapa.

Geografické variace

Pelusios niger je nyní monotypický druh. Jak ale naznačují některé studie, v budoucnu téměř určitě dojde k rozdělení tohoto druhu na dva poddruhy:

Pelusios niger niger (klenutý krunýř, černý karapax, hlubší anální zářez, zcela černý plastron, či nepatrná světlá skvrnka uprostřed) východně od řeky Niger a na

Pelusios niger subsp. nov. (klenutý krunýř, světle hnědý karapax s rozbíhajícími se černými paprsky u mladých jedinců, široký ale ne hluboký anální zářez, plastron obvykle s různě velkou světlou skvrnou uprostřed) západně od řeky Niger.

Jak je možné vidět z fotografií, všichni tři moji samci zřejmě jsou Pelusios niger subsp. nov., kdežto samice, kterou chová Harald Artner bude nominátním poddruhem Pelusios niger niger

Jak můžete vidět na fotografiích, které mi poskytl Roger Bour, tito jedinci pocházející z Nigérie a v současné době určení jako Pelusios niger subsp. nov., vykazují téměř skodné znaky jako moji samci (viz foto karapaxu a foto plastronu).

Škoda jen, že mám pouze tři samce a žádnou samici.

Foto: Roger Bour

Lokality výskytu

Pelusios niger žije v stálých plochách vody s měkkým dnem v savanách.

Údaje o chování a rozmnožování

Ačkoliv je druh znám od roku 1835, byl velmi málo popsán jeho životní styl a pravděpodobně mnoho může být popleteno s Pelusios subniger a P. castaneus. Cansdale (1955) popsal, že tato želva (jako P. subniger) vyhloubí hnízdo 10-12,5 cm hluboké v lučinách. Snůška obsahuje 6 až 18 vajec, ale častěji mívají 10 až 13. Vejce mají pružnou skořápku s křídově bílým povrchem.

Cansdale také popsal, že tráví období sucha zahrabané a že mnohé jsou vyhrabány během orby.

Mladí jedinci mají více zakulacený karapax s jemně zoubkovaným zadním okrajem. Středový kýl je více výrazný než v dospělosti, a povrch karapaxiálních štítků je pokryt malými hrbolatými svrasklinami, které mají často formu radiálních linií od zvýšeného ohraničení štítků. Žádný z jedinců s plastronem menším než sedm centimetrů neměl vyvinutý závěs a nemohlo dojít k uzavření hlavy a předních končetin do krunýře. Také několik z těch mláďat neměla mnoho tmavé vermikularity na hlavě, jak normálně bývá v dospělosti.

Chov

Přestože společně s Terekou hnědou (Pelusios castaneus) je Tereka černá (Pelusios niger) a Terekou africkou (Pelomedusa subrufa subrufa a P. subrufa olivacea) asi „nejčastěji“ dováženou terekou z afrického kontinentu dostala se Tereka černá do mého chovu teprve v květnu 2002 po dlouhém shánění.

Od německého chovatele se mi podařilo získat tři dospělé samce, kteří původem pocházejí zřejmě odněkud z Nigérie či z Beninu, podle kresby na plastronu (viz fota plastronu samce č. 1, samce č. 2 a samce č. 3).

V současné době samci váží 114,0 dkg, 123,6 dkg a 122,2 dkg a měří 21,0 cm 21,0 a 22,3 cm.

Všechny tři želvy jsou chovány v akvateráriu 110,0 x 55,0 x 50,0 cm.

Přibližně ve výšce 20 cm je vlepena plošina asi 55,0 x 55,0 cm. Výška vody je okolo 18 cm (což je cca 100 l vody). V akváriu používám vodní filtr a topné tělísko nastavené po celou dobu chovu cca na 28° - 32° C. V určitých obdobích topení vypínám a voda má teplotu stejnou,jako je v bytě, tj. okolo 23° C, a i při této nižší teplotě želvy skvěle prosperují, bezproblémově přijímají potravu apod.

Na dně je hrubý štěrkovitý písek, který je rovněž v několikacentimetrové tloušťce na plošině. Želvy převážně chodí po dně, ale není pravdou, že by neuměly plavat.

Světlo mají v kombinaci denní se zářivkou umístěnou vně akvárií. V akvateráriu již nemám žádný další zdroj světla a tepla (žárovku).

Pelusios niger je téměř výhradně masožravá želva, proto krmeni sestává především z vepřového nebo hovězího srdce či jiného červeného masa, ryb nebo rybího masa, žížal. Do krmení občas přidávám Roboran pro exoty, strouhanou sépiovou kost (tu někdy pouze nakrájím na tenké plátky a dávám ji volně na hladinu, želvy ji potom i dlouhodobě okusují), občas doplňuji potravu přípravkem Combinal AD₃ nebo Combinal E (v dávce přibližně 1 kapka na 10 – 20 dkg živé váhy). Jen zcela výjimečně okusují listy pampelišek nebo jinou nemasitou stravu. V poslední době častěji používám ke krmení směs výše uvedených potravin, rozemletou a zalitou v želatině. Směs želvy dobře přijímají a umožňuje to zvýšit podíl rostlinné složky a zabezpečit stálý přísun vitamínů a minerálních látek.

Dva samci jsou chovány společně a třetí musí být pro svou agresivitu vůči těmto dvěma samcům chován odděleně. První dva samci jsou velmi snášenliví jak k sobě navzájem tak k ostatním druhům, se kterými jsou po celou dobu chovány společně (Pelusios castaneus, Pelusios sinuatus, Pelusios carinatus), a ani třetí samec k želvám jiných druhů není vůbec agresivní. Nenapadají se ani při krmení, což je způsobeno zřejmě tím, že po potravě nevyrážení, ale nasávají ji. Jen zcela náhodou může dojít k drobným konfliktům, které jsou právě ze strany P. niger pro ostatní želvy nebezpečné kvůli veliké hlavě a uzpůsobení jejich čelistí.

Želvy jsou spíše méně aktivní přes celý den. Jejich aktivita se trochu zvyšuje teprve v podvečer. Potrava většinou podávána v podvečer.

Pelusios niger je občas dovážená želva, což dosvědčuje i fakt, že tento druh před několika lety choval i jeden můj známý zde v Čechách. Bohužel obě želvy prodal dříve, než jsme se poznali neznámému chovateli. (Pokud obě želvy žijí, rád bych tímto onoho chovatele požádal, zdali by se mi neozval a rád bych se s ním setkal a želvy si prohlédl.)

Viz obrázek plastronu a přední pohled na hlavu. Z obrázků je zřejmé, že se skutečně jedná o Pelusios niger, protože plastron je kompletně černý, a intergulární štítek je značně široký. Na frontálním pohledu je hezky vidět špičatá hlava a značně kýlovitý karapax.

Foto: Hynek Prokop

Odchov

Údaje o odchovu nejsou známy.

Závěr

Na závěr bych chtěl všechny, kteří chovají nějakou tu tereku rodu Pelusios nebo i Pelomedusa, požádat zdali by se se mnou nezkontaktovali, abychom si vzájemně vyměňovali informace, popřípadě zvířata k dalšímu rozmnožování, protože bohužel těchto tolik zajímavých zvířat je v naší republice velmi málo.

HProkop@seznam.cz nebo Pelusios@seznam.cz.

HProkop@seznam.cz

Pelusios@seznam.cz

Další fotky Tereky černé (Pelusios niger)

Pohled na samičku z boku pravděpodobně z Gabonu

Foto: Hynek Prokop

Pohled na samičku zpředu pravděpodobně z Gabonu

Foto: Hynek Prokop

Další informace

o Terece černé (Pelusios niger) naleznete na těchto internetových adresách:

A Cupulatta (Galerie des Tortues)

Ing. Hynek Prokop 2002

Všechna práva vyhrazena

Poslední aktualizace: 11.11.2002

Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu majitele autorských práv.

Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní a/nebo studijní potřebu.

All rights reserved. Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the copyright owner.